Zpět
Princip úpravy Turbo 2000
- 1 -
Již zpočátku, kdy se objevily první osmibitové počítače Atari, se
objevovaly také různé systémy, které pro tyto počítače zrychlovaly datový přenos z kazety.
Nové systémy však zrychlovaly přenos dat jen na bázi standardního
přenosu Atari (600 Bd) a tudíž nepříliš výrazně - ukázalo se, že tudy
cesta nevede. Autor českého Turba, pan Jiří Richter z Prahy, se proto
rozhodl inspirovat jinými počítači, s myšlenkou, že by to šlo řešit u
Atari stejně.
V praxi šlo o to, obejít původní modulování signálu v originálním
záznamovém magnetofonu Atari a zavést systém podobný jako třeba na
počítačích Sinclair, kde se rozlišovali jen délky impulsů. Tím by se
dalo dosáhnout až desetinásobného zrychlení přenosu...
Pan Richter se dal do práce a postupně vznikly v jeho dílně v
osmdesátých letech dvě základní verze a několik podverzí úpravy,
nazvaných souhrně Turbo.
Prvotní snahou bylo, aby se nemusel upravovat samotný počítač - úprava
se měla týkat pouze magnetofonu. Do magnetofonu však bylo nutno vnutit
další signálovou cestu a vyřešit elektrické přepínání mezi standardním
a zrychleným přenosem dat, neboť standard (600 Bd) nebylo možno
vypustit, protože byl nutný i pro samotné Turbo.
Jedna z prvních verzí Turba (publikovaná v roce 1987 v příloze
zpravodaje AK Praha) používala pro přepínání hradlo, tvarování signálu
řešila operačním zesilovačem. Celá přídavná elektronika byla umístěna
na malém plošném spoji, jež se zabudoval přímo do magnetofonu XC-12.
Později se objevil také magnetofon XL-12, pro něž musela být z důvodu
odlišného zapojení vyvinuta složitější verze. Později se však povedlo
obě zapojení výrazně zjednodušit.
Otázka rychlosti záznamu byla prozatím uzavřena a dále se pracovalo na
vývoji software. Kromě hardwarové úpravy originálního magnetofonu totiž
systém vyžadoval i používání speciálního zaváděcího programu - tzv. Turbo zaváděče. Ten musel být v paměti počítače před každým zavedením programu, který musel být navíc ve formátu Turbo. Bylo tedy nutno vyřešit i konverze programů a her do tohoto nového formátu.
Posléze ještě vznikaly různé operační systémy (OS) založené na Turbu 2000, jako např. TTDOS
(Turbo Tape DOS) od JRC. Dále se vyvíjely ovladače pro ukládání dat (v
Turbu 2000 ovladač periferie T:) a tak se využití systému Turbo 2000
přesunulo od her i k vážnějším oblastem.
- 2 -
Prakticky byly vyvinuty dvě základní verze Turba. První základní verze
se ukázala natolik spolehlivá pro všechny magnetofony, že se zakrátko
velmi rychle rozšířila a stala se novým standardem - dostala název Turbo 2000. Rychlost přenosu byla nastavena na 2270 Bd.
Druhou základní verzí Turba vyvinutou Jiřím Richterem bylo tzv. Super Turbo,
které při zachování kompatibility s první verzí umožnilo ještě větší
zvýšení rychlosti přenosu. Rychlost záznamu navíc bylo možno měnit:
přibližně v rozsahu 2700 až 5000 Bd, implicitně byla nastavena na 3630 Bd.
Super Turbo bylo hodně univerzální a samo se dokonce nastavovalo pro
rychlost, jakou bylo třeba pracovat s daty (v Super Turbu ovladač
periferie B:). Druhé Turbo pracovalo stejně spolehlivě jako to první s
pevně nastavenou rychlostí. Vyžadovalo však používání kvalitních kazet.
Zpět Nahoru^